Ráno nás udivilo budíčkem a chladnějším počasím. Asi o deset stupňů.
Celkem překvápko, že rosničky se vcelku strefily předpovědí, nepříznivou.
Než se nám podařilo ukončit nástup, začalo pršet.
Malá změna a hrajeme v kruhu. Mladší a starší zvlášť, celkem na jednoho přesně napůl. Sedací karty, tanečky okolo židlí. Vláčky … pro dnešní den přejmenovány na letadla. Každý na své židličce dostane přiděleno číslo. Jeden vylosovaný se zavázanýma očima, ve středu kruhu vyvolá dvě čísla. Děti, letadla vstanou a odstartují si vyměnit místa. Pokud nechytí, vyvolá tři čísla. Zmatek narůstá, letové dráhy se kříží. Jde zejména o bezpečné a rychlé dosednutí. Proto myslím letadla jsou lepší název.
Poté ještě Městečko Palermo. Pouze jako dozor jsem se zúčastnil. Hru musí popsat někdo povolanější. Přestože italské městečko a povídání o jeho obyvatelích, pro mě je to španělská vesnice.
K obědu kuřízek a brambory, pro většinu nejspíše nepříjemnější událost dne. Po obědě a poledním klidu návrat k plánovaným soutěžím.
Sběr ovoce.
Lístečky s obrázky ovoce, pro graficky méně vnímavé i s písemným názvem. Oddílům byly poskytnuty ceníky s cenami, bodovou hodnotou jednotlivých kartiček, druhu ovoce. Družstvo mělo nasbírat co největší počet bodů. Mohli se rozhodnout, zda vybírat nejcennější druhy kartiček, nebo popadnout první co se namane a množstvím vyrovnat rozdíl. Vše má svůj háček, mezi sběrači se pohybovali vedoucí (jako špačci, či jiná loupeživá škodná), hráče pronásledovali a kartičky zpět odebírali. O humorné chvíle nebyla nouze. Martin, zcela vyčerpán běháním, za zády sběračů zaujatých pohledem na hranici u brány tábora stěží vysípal cosi jako „huahuuuhuhuua.“ Následný úlek a výskok hráčů mě srazil smíchy na záda. Někdy dětem chyběl pouze krok k úspěšnému úniku s kartičkou. Vítězům, zelenému týmu, chybělo 70 bodů do celkové sumy 10 000.
Záchranné lano.
Oddíl je posádkou lodi, co jí teče do bot. Tedy lodi poškozené, potápějící se. Jedinou možností záchrany je navázat lano. Použít vše co se dá a přehodit na břeh. Na lodi už nic není a dá se tedy navazovat jen ze svrchního oblečení námořníků. Byla tedy vyhlášena hra dle denního rozvrhu, bez upřesnění pomůcek a nutností. Ti, kdo s námi již nějaký tábor absolvovali, a Ti, jimž název napověděl … navlékli na sebe, co se dalo a vlastně už asi více nedalo. Musím se rodičům za tuto hru omluvit, vícekrát již ji nezařadím. Navazováním vznikly provazce několik desítek metrů dlouhé. Nasazení úžasné. Uzlovací běs, rozvazovací hrůza. A hledací a rozpoznávací a rozdělovací. Doufám, že se všechny věci navrátily ke svým majitelům.
Večeře ve velmi rychlém tempu. Obložené chleby, po nichž se jen zaprášilo. Kuřízek nejspíše na dlouho nezasytil. Nebo se děti rozpáply? Hmm, nevadí, hlavně že jim chutná.
Alibi.
Smyšlený příběh, pět osob co viděli vše možné a povídali skoro nemožné. A jedna postava, co viděla, ale už nepovídá. Zaskočila mu houba v krku. Možná nešťastná náhoda, ale je na houby alergický a proto by je sám nejedl… A Římani co ve službě si odskočili na disco, i se služebním povozem a pokladem. Zmatek, že … Pět osob si alibi potvrzuje, nebo popírá. Otázky dětí jedna báseň a svědci vyprávěli úplně jak z pohádek tisíce a jedné noci. Hra myslím podařená, soudím dle výbuchů smíchu a veselí takřka nevázaného. Pátrání úspěšné, tři týmy pachatele označily přesně. Žlutí bohužel se trochu zmýlili. Dle nich byli vinni všichni krom toho pravého.
Večerní čištění zoubků a hygiena s brbláním. Večerka. Ovšem jenom na chvíli, na nějakou hodinku, dvě. Poté začala noční stezka odvahy. Kroužky svítící, po zemi položené, ukazovaly cestu. Někomu krátkou, někomu příjemnou, někdo si zpíval, někdo chtěl jít dvakrát. Někomu dlouhou a tmavou. Na konci kotlík, do něhož se odložil lísteček se jménem. Všichni vyhráli, vrátili se do postýlek a spali jako broučci v pohádce.
Karel
Bowling v Třemošné
Bowling v Třemošné
Bowling v Třemošné
Bowling v Třemošné
Bowling v Třemošné
Bowling v Třemošné